V zamyšlení.

U okna stojím, dívám se v dálí,

jak se ty kraje do mlhy halí,

hory a stráně, dumavý les,

jak by jim smutek do srdce kles.

Na větvích hnízda, jak by v nich plály

démantů skvosty, či jak by stály

slzy v nich velké, vítr jež snes –

když letěl krajem, zachyt je kdes.

Či letěl také mimo mne asi,

slzy mi teskné zachytil s řasy,

z duše jež tryskly zpomínkou sladkou?

Jako bych dlel zas v kapli Tvé s matkou,

právě tak bylo: v mlze les, stráň,

naposled když mě líbala v skráň.