V zamyšlení.

Pod lípou když se skláněl den

jsem v podzim seděl samoten.

A duch se zadumal a v sobě

se ztrácel sám jak v temném hrobě.

To nebyl sen – to mdloba zlá

mou duši pevně objala

i bylo mi, jak od staletí

bych v podzemí se cítil tleti.

A náhle vánek lístek střás’

mně na čelo – mnou zachvěl mráz,

jak smrt by svojí chladnou dlaní

mne pohladila v plaché skráni.