V zamyšlení.

Tisíc a tisíc dum a snů

se přes mou hlavu žene,

já vzbudil se, sám, až příliš je znám,

ty ptáky vyplašené.

Kdes v koutě srdce nejzazším

se krčily a bděly,

teď v noční čas povzlétly v ráz,

mně obzor skryly celý.

Teď letí – však se vrátí zpět

a jistě v srdce moje,

vše marný klam a usnou tam...

Vše marné byly boje!

Ó ptáci diví, tisíckrát

lkám, prosím o mír sladký,

z vás každý kat, ó jděte spat,

líp – nevraťte se zpátky!