V zapadlém sadě...

V zapadlém sadě pod jabloní

s přivřeným zrakem snila jsem,

mně zdálo se, že zemru žalem,

když za krátko se nesejdem.

Včel bzučely mi písně k uchu,

a sýkor sladké hovory,

má duše plna byla touhy

odletět k tobě za hory.

Co družilo se k sladké touze

vzpomínek, snů, tuch, nadějí,

že k tvému srdci, až tě uzřím,

se přimknu ještě úžeji.

Chvil – vím, že není více v světě,

jež rovnat by se mohly s tou,

když v zapadlém jsem snila sadě

tu báseň lásky nejistou.