V ZÁPADU

Les zmírá v šeru večerního chvění,

zář červánků vrcholky stromů kropí.

Je chvíle tu, jež za srdce tě chopí,

když v pohádku les kolem tebe změní.

Tisíce bůžků roztančí se v kruhu,

když louky bílá mlha přioděje

a přede sny, v nich drahé obličeje

a nad nimi vzpomínek zlatou duhu.

V tom kouzlu skutečnost se propadává

a hoře tvé ověnčí svatozáří;

je ti, jak stanul bys před boží tváří,

kde duch již ničeho se neobává.

Tvé tělo vbité na kříž odříkání

ta svatá chvíle milosrdně sňala

a jako dítě tebe zkolébala

do naděje a v touhu bez pokání.

Po zlatém mostě snů, co měls jich v žití,

od všeho oproštěn jdeš k vykoupení,

naděje věčné světlo nad ním svítí

a z očistce tě vede ke spasení.