V záplavě ranních červánků.

Záplava se mění,

pod horou se dění,

mhla se hýbá;

v dumách tebe v líčko,

moje údolíčko,

duše líbá.

Tam z té velké chaty

ved’ mě otec zlatý –

ach, čas míjí –

na rozcestí k stromu,

když jsem kráčel z domu

do studií.

A tam u té lípy, –

ach, jak léta kypí

rychle, zkrátka! –

kolem krku rámě

vila, líbala mě,

v posled matka.

V snech po věku čtvrti

srdce mi to drtí,

stojím tady;

ruka srdce svírá,

otce, matku zírá

oko všady. –

S vížky zvonek zvoní,

mně se hlava kloní,

hlava šedá;

hledá svoje milé,

hledá prchlé chvíle,

štěstí hledá.

Marně, nenachází;

žití strmé srázy

ráj můj cloní;

mlhy mi jej halí!...

Umíráčkem z dáli

život zvoní...