V ZAPOMNĚNÍ.

Zem zapomněla, o čem se jí snilo,

když halila se z jara do poupat,

a na stráni až sněhu bude bílo,

pak usne vše, co zpívalo a žilo:

tak se to lépe bude spát!

Tam na hřbitově, k němuž mladou vesnou

se s ptáky vrátil pestrý květů šat

i nový život se svou písní plesnou,

teď mrtví v hrobech v tužší spánek klesnou:

tak se to lépe bude spát!

A ze hrudi až vyrvem vzpomínání –

květ poslední, jenž v žáru léta svad’,

do vesny zpátky nebudem chtít ani

a v dlouhém míru zapomenem na ni:

tak se to lépe bude spát!