V zapomnění.

Hebkou listů sítí

slunko na mne svítí,

pokradmo a smavě

hrá si na mé hlavě,

blaho tká mi v tváři.

Radostně a zticha

hruď mi štěstím dýchá,

a z té duše v taji

snové vykvětají

v milé jeho záři!

Květou mi z ní snové

v sladké písni nové,

snové zlatí, čistí,

jak to mladé listí

nad mnou, v šeři buků,

a já s dětským chvatem

po jich míru svatém

křídla duše vzpínám,

a já zapomínám –

na svých prsou muku!