V záři měsíční.

Do měsíční záře bílé,

v tichou nočních písní notu

zbloudila jsem beze cíle

ještě tišším, sladkým snem:

zdálo se mi; že jdem spolu

smrčin luzném při šepotu

úzkou cestou do údolu;

měsíc svítil nad lesem.

Já jsem tobě vyprávěla

o lese, cest kráse dumné,

až jsem v očích slzy měla. –

Měsíc svítil nad lesem

tiše, smavě; pohádka má,

že ty, milý, prodlíš u mne,

rozplynula, – byla sama

ještě tišším, sladkým snem.