V ZÁŘÍ.

Dnes v noci podzim improvisoval

smuteční píseň na své housle lkavé.

– K pianu jdete? Zahrajte tu píseň.

Prosím Vás, zahrajte ji!

V těch rythmech vlá stesk hudby pohřební.

Váš altový hlas se dnes divně třese.

Smím pošeptat Vám něco? Slyšte tedy:

Já našel novou pravdu.

Již nelze žít! Nač žíti nadarmo?

Již nelze žít. To je má nová pravda. –

Při Vaší písni se tak lehko usne.

Nuž, buďte tady s Bohem!