V zášeří večerním sedím si sám,

V zášeří večerním sedím si sám,

záhady záhrobní na mysli mám.

Kdo mi je vysvětlí, která kde moc?

Venku se rozkládá hvězdnatá noc, –

posvátné mlčení, němé jak hrob! –

Mysl má zalétá do dávných dob;

stíny mých zemřelých kolem mne jdou –

žehnám ti, matičko, za lásku tvou! –