V zášeru.

Jasnou nocí objat širý svět,

operlený hojné rosy skvostem;

bílá růže k zemi shýbá květ,

noční motýl zavítal k ní hostem.

Zádech viol roste kol a kol,

sametové macešky se šíří,

na povázky obloučitý stvol

k družce svojí zlatá muška míří.

Klidno všecko! Slyš, jaký to vzdech?

zlekáno-li kvítí mojí chůzí?

s listím stromů šepce-li to mech?

či to kročeje mé plaché Musy?

Blýská-li se, či můj plane zrak?

hned mi srdce šíří se, hned svírá,

krve zář mi plaší čela mrak –

v duši píseň pyl na křídla sbírá.