V zatáčce.

Ať jsem šla kdykoli

nahoře nad splavem,

vždy jsem tam zahlídla

v kloboučku modravém

šalamounek.

Vždycky mne vyrušil,

když jsem šla od splavu

touhami zakotvíc

v mlhavou dálavu –

šalamounek.

Mohl mi rozumět

s milou svou rodinou,

s jakou já po cestě

hovořím vidinou, –

šalamounek?

Vždycky jsem umlkla,

v myšlení ustala,

když jsem tam v líbezné

zatáčce potkala

šalamounek.

Když jsem šla naposled,

usmál se modravě,

sotva že přilbičku

nechal si na hlavě –

šalamounek.