V zátiší.

V besídce miláček se vine k družce svojí,

nic na světě je více nerozdvojí –

zvědavý měsíc políbení uslyší

v jich zátiší.

Přírody velebnosť opěvá básník vřele,

nadšení proudí v celém jeho těle –

od boha v chvíli té se neliší

v svém zátiší.

Ty’s nejšťastnějším, drahý Václavíčku!

Svět v práci posud, ty však pomaličku

svůj rozum ztrácíš vína ve číši

v svém zátiší.