V zátiší.

Tak vedle tebe sedět hodin řadu

a pozorovat tichou tvoji práci,

a vědět, chvíle že jsou rajští ptáci,

již nesou štěstí na svých pírkách vzadu:

To blaho nesmírné, jež nejvýš kladu.

Má duše modly všech svých tužeb kácí

a v tobě zakotvena v mír se vrací,

je tichá jako lesy při západu.

A časem stihnout šedý safir oka,

jak s tichou něhou tkne se mojí hlavy,

jak ptačí křídlo vodní pláně spící;

a přec ti patřit duše do hluboka

a vědět, že co tají šer ten smavý,

je láska velká, tichá, vítězící!