V zátiší.

Pruh lesů, koberec luk roztomilý

já vidím z pokoje té klidné villy,

jež vystavěna slohem rokoka,

kde vane chlad za parných léta chvílí

a v taktu vln zní šumot potoka.

Zde nezřím kotouč dýmu v kalném vzduchu

nad městem plným lomozu a ruchu,

továrny není v celém okolí,

a chodců vřava nedojde tu k sluchu –

jen cepů tep od blízké stodoly.

A nečtu novin, které jedem dýší,

zpráv o vraždách a zvěstí z dálných říší,

mně cizím je tu světa vír a chvat.

Zřím z okna – mezi tím co verš ten píši –

jak jede ke vsi bludný akrobat.