V ZÁVĚJÍCH.

Cesta bíle zapadaná,

ani hvězdy na obzoru –

nikdo, zvěř jen hladem štvaná...

Kde jsi, sílo mého vzdoru?

Duše moje osamělá

cestu hledá závějemi –

mlčelivá pláň se bělá,

a sníh dále padá k zemi...

Světla září z dálky šera,

lidské štěstí kdes tam sedá –

a má duše, smutku dcera,

marně sněhem cestu hledá...