V zdech sevřena, tak čekala jsem na tě,

V zdech sevřena, tak čekala jsem na tě,

než přišels, abys v prostor svůj mne ved',

sny moje všechny skutečností platě

a plížení mé v rychlý měně let.

Bezedné hloubky, kterých jsem se bála,

prosvítils duchem – a on posvětí

i temno, v němž bych sama umírala,

i hrůzou naplněné podsvětí.

Tajemství nová v duši mou tak vloživ,

dals duchu mír a směr a krvi var,

jímž každý, koho dotýkám se, oživ',

a každý, kdo chce vzíti, má svůj dar.

A dřív, než přišels s darů záplavou –

žils v srdci mém a snů mých představou.