V. Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,

Zem patří živým! Tomu jen, kdo oře,

ať kdokoliv, své živné plody dává;

co mrtvo, mrtvo! – v prsť to pochovává

pro toho, dnes kdo živ na její koře.

Jí ničím není vyděděncův hoře,

jí ničím není jejich zašlá sláva,

jí jedno, koho den dnes dokonává

a komu zejtra svitne ranní zoře.

Vlast není v hroudě, v hvozdě dávnoletém,

kde zpěv zněl věštcův posvátnými drvy;

vlast otcův našich v potomků je krvi

a dědů prach a sláva v ní jsou živy:

krev ctěte v sobě, vlévejte svým dětem,

a naše budou na vždy české nivy!