V zemi, jež moře má, slunce a révu,

V zemi, jež moře má, slunce a révu,

za dnů a večerů jasných a smavých,

kdo by si všímal snad cypřiší tmavých?

Zármutek, starost a zádavu hněvu –

vítr je odvěje prázdnou co plévu

lehounkým vzepjetím perutí hravých,

zpátky je svede do kolejí pravých,

stopí je v radosti, smíchu a zpěvu.

Bolest-li může tu kvíliti divá,

kde si i chuďas na zápraží zpívá?

Hrbáček, přioděn pláštíkem vzdušným,

zedraný klobouk si do čela vtlačil,

ozval se tenorem ladným a slušným,

že by as mnohému divadlu stačil.