V ZEMI KONTRASTŮ.

V té zemi kontrastů: jen snily duše bílé,

jak blátem doby jít, by prach je netřísnil...

Svévole králů mívala tu vděčné chvíle...

A slabost lidu vzpoury, směšně krátkých chvil...

A podlá přetvářka náš soucit odháněla

od mroucích skutečně pod hrdou rouškou svou,

a tlupa šejdířů úsudek zviklat chtěla

nad psychou doby lstivou, zpupnou, kramářskou,...

cejch nezasloužený v své horké nenávisti

vpálila osobám, jež stály bezbranné,

s cynickou radostí, že cejch zbyl na kořisti

a jim že za podlost se chvály dostane...

V té zemi chuďasů se nízcí běsi rvali,

zněl směšněj’ protest, ubožej’ rok od roku...

Malincí lidé na velkost si prázdnou hráli,

hrot mučednictví vrážíce si do boků...