V ZEMI LVŮ.

Už lvové vymírají

na slupce pozemské

a ti, co jsou, své zuby

brousí jen na ženské.

Leč úhradou je jistě

oslovská úroda

každého pásu země,

každého národa.

Nač hřívu mít, dva chvosty

když uši postačí

a člověk může býti,

čím se mu uráčí?

Nač sílu mít a drápy,

když stačí kopyta,

by výborně se vedlo

na blízku koryta?

Tak všude mír je svatý,

že osel není lvem

a my, že za hýkáním,

jak za lvím řevem jdem.

Jiný čas, jiné mravy,

jiným je také lev,

Adama plémě jiné

jiné plemeno Ev.

A bude ještě hůře

na slupce pozemské,

až poslední lev zdechne

poslední u ženské.