V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,

Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,

a palmy stín že’s nad ním rozložila, Ty to víš,

jak vyschlé písní mých studánky Tebou zživeny,

a jak se duše Tvá v nich zrcadlila, Ty to víš,

že’s zahrad královna a já jen plachý zpěvák ve křoví,

že na růžích jsi ptáčka polapila, Ty to víš;

však že i rajským květem vzplane růže pozemská,

již básníkovou píseň zasvětila, Ty to víš,

co snů překrásných vzkvítá, písní, tužeb v srdci mém,

vždyť častokrát jsi se mnou lásku snila, Ty to víš,

a jak jsi všecko, nade vše mi drahá na světě,

jak často z písní mých, o dívko milá, Ty to víš!

Však to i věz, když zdaž mne miluješ jsem k Tobě děl,

mne líbajíc že’s sladce promluvila: Ty to víš!