V ZIMĚ. (III.)

Hoj prvý sníh! – mi vítán buď!

List mrtvý kladeš v rovy

a osiřalým haluzím

květ zase nosíš nový.

Za krásný, vonný jarní šat

teď sněžný květ vám vzkvítá:

hoj nový život – nová smrt

nás všude, všude vítá.

Teď jaro zimy nastalo,

teď všemu umřít volno,

všem jara památkám – ne smrt,

jen umírání bolno.

Jen potok ještě šumí zpěv,

co rok jak jaro učí:

tak v těle poloumrlém

se srdce ještě mučí.

Však přijde mráz – hoj prvý sníh!

buď vítán vřele, vřele –

kéž bych ti mohl otevřít

i nitro svoje celé!