V zimě.

Co se, Labe, s tebou děje,

Že jsi pouta dostalo?

Vězní roucho tebe kreje,

Hučeti si přestalo.

Tvůj mohútný, vždy vítězný

Tvůj vlastenský slavný proud,

Proč jej svázal osud děsný,

Jaký tebe zatkl soud?

Aj slyš! Proud jeho přec hučí,

Stále běží dál a dál,

Ale mírným hlasem zvučí,

Jakby dech zadržoval.

Ten mohútný, vždy vítězný,

Ten vlastenský slavný proud,

Nesvázal jej osud děsný,

Nezatkl jej přísný soud.

Vlasti vlétl do ložnice

Spánek s dřímkem vábivým,

Labe zamklo okenice

Nad svým leskem třpytivým.

Anjel vlasti k nové síle

V loži sněžném spočívá,

Jak ukolébavky milé

Zvuky Labe vylívá.

Až po tichodřimné zejmě

Zasměje se podletí,

Labe záclony své sejme

Počnouc slavně hučeti,

Aby všechněm srdcím českým

Svědomosť se zbudila,

Že se řízením nebeským

Vlasť k životu zkřísila.