V zlatém dešti.

Padalo listí, padalo

s javorů, olší a bříz,

do mechu tiše se skládalo;

tu bledší nad zlato,

rubíny prožhato,

tam tmavší nad tyrkys.

Bože můj, zas tu jeseň jest,

se stromů tříšť zas lítá hvězd,

vzduchem to krouží, zlatý vír,

a čistým vzduchem dýchá mír,

jak padá to do všech cest.

V lupení svadlém rosy kmit.

Stříbrných nití na pažit

se kloní zmotaná klubíčka,0

zříš jeseň, jak přede, babička,

po plotech, mezích svou nit.

Padalo listí, padalo

s javorů, olší a bříz!

Do hrobu srdce co skládalo

tiché té při chůzi

čarovných illusí,

nadějí zářících kdys!

A co tu jen listí kývalo,

zlatý déšť v koleje splývalo,

v souzvuku všecko to zpívalo:

Starší jen ty’s!