V zlé chvíli.

Ó blaho, klid, mír věčný, oddech, ticho!

Ne hřbitovní, však ticho vigilie,

je vše to možno posud, můžeš, pýcho,

šíj tuří sklonit, jež v týn nebes bije?

A můžeš, zpupnosti ty svrchovaná,

se sklonit vlídně v lásce ku člověku?

Můž’ prostý rozum býti spasná brána,

jíž projdou svorně záhady všech věků?

Otázky marné a čas vichrem letí,

záhady děsné a čas mizí, mizí,

a starý žernov hne se v starém mletí,

Bůh zasejpá a pouze Satan sklízí.