V. Zpívala a ňadra má se chvěla,

Zpívala a ňadra má se chvěla,

blíž chtě kročit bezvolně jsem stál –

s nebe zpěvu strhnout jsem se bál

cherubína, jehož ústa pěla:

Duše moje hledíc na ni sněla,

neukrotný pojímal ji pal,

jenž mé srdce láskou rozehřál,

bych jí vínkem písní ovil čela. –

Nelze dále, tiše k ní se blížím,

v oku – jejím onen pal vyhlížím,

jejž jsem z čista zdroje lásky ssál.

Tu jak před světicí hlavu nižím,

nelze, abych srdce sladkým tížím

pravá slova pravé lásky dal.