V

Kupředu letí koráb náš,

noc pustá je a němá,

kdes dole leží na dně až

hrob kapitána Nema.

Kapitán Nemo, starý brach,

kdo neznal by ho z Verna?

Nautilus leží s ním v hlubinách,

podmořská loď jeho věrná.

Ve stáří vysokém dokonal

svůj život pohnutlivý.

Pozemské poznal tu sudby žal

i podmořské krásy a divy.

Po mořích vláčel sen volnosti,

sen o světě lepším a jiném

a myšlenkou spravedlnosti

se opíjel jako vínem.

Čas míjel. Mezitím zmírali

mu druhové z dávné doby.

Na zemi, pod mořem zbývaly

po nich jen zapadlé hroby.

Ve volnost víra mizela

a hořklo víno, v něž věřil.

Tož na konec se docela

jen vodnímu živlu svěřil.

V něm utopil plavec zatrpklý

svou pomstychtivost a hoře.

Nebohý Nemo! Sladce spi

a lehké budiž ti moře!