Václav a Radislav.

Dvě česká vojska proti sobě stojí

a čekají jen na velení k boji.

Dech svůj si vítr na praporcích zkouší. –

V tom kníže Václav vyjel na bělouši.

„Aj, kníže Radislave, slyš má slova:

Nač krví českou plýtvati zde znova?

Pojď v souboj se mnou!“ – Radislav již jede,

kůň černý pod ním divoce si vede.

Však co pán vidí, že hned kleká žasna?

Tvář Václavova je jak slunce jasna.

„Smír, milosť! – volá – Václave, můj kníže!“

A kníže Václav přistoupivší blíže

mu vlídně podal ruku smiřovací.

„Mír!“ – volá vojsko – ke krbům se vrací.