Vácslavu Bumbalovi k svátku.

Ha, chvěj se země slyšící mé přání!

Dnes celý svět bych změnil na Vašky

a vodu v pivo jako – e – e v Káni?

a ztvrdlé knedlíky – ach, v maltašky!

A až bys chuďas laskominou výsknul,

pak bych ti v smíchu statnou ruku stisknul:

„Pij dlouho ještě z číše Gambrinovy,

ta život vlévá do žil opět nový!

Ó tvoje hlava, ta je pokladnicí,

v níž ukryt mnohý krásný obyčej,

však já ti vidím dobře pod čepici,

já umím čísti skrze obličej...

Ten miluje a blázní pro svou dívku,

ty raděj píšeš sklenky na podšívku. – –

Pij dlouho ještě z číše Gambrinovy,

ta život vlévá do žil opět nový!

Svět plný tmy, ach, svět je plný bludů!

Ty osvětou chceš zdrtiť okovy –

a není-li to pravda, lhářem budu –

proč chodíš se sluníčkem z hospody?

Ó žij nám dlouho tvoje moudrá hlava,

jež večera je vždycky nedočkava;

pij dlouho ještě z číše Gambrinovy,

ta život vlévá do žil opět nový!“