Val de Grâce. (II.)

To nejsou velcí, na něž myslit chci,

obrové, země drtící v svém skonu.

Jen jména těch, kdo padli v Červenci,

zaznamenána v Pantheonu.

Já na ně vzpomínám: jsou jména vybledlá.

Co skryto za nimi? To marně duch se ptává.

Zašlosti smutek, noc, jež nad ním vlá.

I s těmi jmeny anonymní sláva!

Já na ně vzpomínám: jak dobře umřeli!

Jak horizonty krásně hořely!

A jaký pathos: à bas Charles Dix!

Je večer tichý, večer bez jména.

Nic nereptá a nic už nesténá.

Je ticho to, co mluvívalo kdys.