Val de Grâce. (III.)

Básníku, klid! Je možno dívat se.

Svůj sluch jen napni: jaké zní to struny?

Víš, neustálá že to gradace

od Červencových dnů až do Kommuny.

A neklidné jsou teď sny státníka.

Svých opor tuší hrozící on zradu.

Měšťáka časem úzkost proniká:

Apačů nůž a oči plné hladu.

Jinak je klid. Co zítřek přinese?

Pod okny, slyšíš, Paříž směje se.

Façona změnila se ideálu.

Propast se pěkně cetkou ověsí.

Zří zádumčivě v příští otřesy

Val de Grâce, pomník starých králů.