Valašské hory.

„A ty naše hory,

Bože, to sú hory!

Na nich prozpěvujú

archandělské sbory.

Ach, dyby to byly

archandělské kůry,

věru že by nebe

protrhlo se s hůry.

A to tam slunečka

samým smíchem svítí:

děvčata slunečka

zpívajú jak kvítí.

Tak by nezazpíval

skřivan ani kosi,

když už vypil z rána

sto kalíšků rosy.

Tak žádný pan rechtor

zpívať nenaučil,

dyby svoje husle.

tisíc let byl mučil.

A mě moja milá

už tak učí zpívať,

dyž mi na srdečku

večír dá se zhřívať.

To mi předzpěvujú

všeckých svatých sbory,

a dyž od ní vyjdu,

zpívajú mi hory.

Hory naše, hory,

co ste vy za hory!

Do samého nebe

pnú se vaše jedle,

pnú se vaše bory!“