VALAŠSKÝ MOTIV.

By Karel Dostál-Lutinov

Já jsem báča velmi starý,

nedočekám do jara,

věru, že mě k odpočinku

uzpívá kdys fujara.

Až zas přijde jeseň smutná,

vichor lesem zahučí,

dám vám sbohem, hory doly,

půjdu v Boží náručí.

Na slunečku usnu zticha –

praví mně to šediny -

kolem mne se ovce sběhnou,

sběhne se půl dědiny.

Děti o mně pozapláčou,

smutno zalká fujara:

Umřel, umřel báča starý,

nedočekal do jara.