Valčík.

To byla stará, stará pohádka,

v ní byla jsi mým strážným andělem,

mých smutných písní víla přesladká

a zlatá hvězda v žití setmělém.

Co zvedáš ke mně očí modrý květ?

Ten život dávno, dávno otráven,

nám jenom smutek v mladé duše slét’,

nám jenom touha zbyla v lásky sen.

A než se v horách ráno probudí,

z tvých očí perly skanou na líce,

tvé duše květ ti svadne ve hrudi –

ó, dítě mé, to bolí nejvíce!