VALČÍK

Prodá se růžové masíčko –

sál plane a hudba šumí,

panenka musí teď ukázat,

co všecko má a co umí.

Matičky zírají od stěny,

panenka ukáže ráda

krček i ňadra i ramínka,

podpaží, nožky i záda.

Kol pasu dá se i stisknouti,

k žehlené košili vinout,

přivírá oči a zavzdychá,

jak chtěla slastí by zhynout.

Plešatých mládenců pozorná

prohlíží zboží to chasa,

zpytuje oči i obraty,

růžové odstíny masa.

Plešatí mládenci znalci jsou,

velikou zkušenost nesou,

v tenounkých kolenech zlomeni,

rukama nervosně třesou.

Vyžilým zrakem se dívají,

duchem mdlým ráčí se ptáti:

Co by tak k tamhle té blondýnce

moh její starý as dáti?

Točte se, děvčátka, blaženě,

točte se s nadšeným citem,

matičky zírají od stěny

a ctností vašich jsou štítem!