VALČÍK.

Co malých i velkých básníků

jím k písni se uchvátit dalo!

Co něhy a vášně a nadšení

v té písni jich vřelo a lkalo!

A já, moje paní spanilá,

tak jako v tom valčíku s Vámi,

já nemám slov, abych vylíčil,

jak opájí, dusí a mámí.

Co kouzla v té hudbě nyjící,

co žáru v tom, v zrak se Vám hroužit,

v to moře tajemné, hluboké –

Vás v loktech mít a přece toužit!

Ó chtěl bych tak věčně nésti Vás

tím divokým valčíkem žití,

jak ostříž, jenž hrdličku uchvátil

a krev její na spárech cítí.

Ó chtěl bych tak věčně poslouchat,

tluk Vašeho srdce jak buší,

a potom v šílené závrati

Vám u nohou vydechnout duši!