Valdštýn v Jičíně. (Výjev VII.)

Ať žije Valdštýn, mocný vévoda!

Ať žije! Sláva! Ejhle, granátem

jak hoří v číši réva burgundská,

v žil pletivo žár sladký vlévajíc;

jak nejásat! den jeho slavnostní –

den vévodova dnes je zrození!

Nuž, páni bratři, se mnou zvolejte:

Ať žije Valdštýn dnes, ať žije vždy!

Jak vlažný den – ba jarní, řekl bych,

sem kdyby nevál od lip jičínských

ten truchlý příval vůně podzimní

syt vlhkým dechem listů opadlých.

Ej, copak jeseň! Jičín rozkvétá,

že kdyby vstali naši tatíci

a přišli k nám sem takhle na táčky,

hoj, jářku, že by jistě myslili,

že je to ňáká Amerika.

Ba to jistě. Jářku, proto vévoda

ať za svou dobrotu má všeho dost,

ať za to zas mu pánbůh požehná!

Ať za to zas mu pánbůh požehná!

Byl podivný to nápad vévodův,

též pozvati si v zámek měšťanů.

Spíš chytrý; tak si všechny nakloní.

A je tu krásy, je tu přepychu

v tom zámku – když to člověk pováží;

jen to mi pověz, otče Bradlečku,

nač mají tam ten velký holubník?

To hvězdárna je, brachu; vévoda

si zbudoval ji v zámku jičínském,

a se svým astronomem z Padovy

v ní osudu se ptává co a jak.

A dozví se, co je mu souzeno?

Tož s chutí tam bych také vylezl.

A jářku, ti co plní číše nám

jsou samé holky, otče Bradlečku?

Ba ne, toť předních rodin synové,

již od Hradčan prý z Prahy odešli

a Friedlandskému slouží s hrdostí.

Hm, to je divné. Inu, sousede,

být do nedávna vůdcem nejvyšším

vojsk císařských – to není maličkosť.

A teď mi řekni, otče Bradlečku,

jak se ten Valdštýn vlastně jmenuje?

Ten tak mu říká, onen zase tak,

a člověk neví, co si vybrati.

Ba, milý brachu, ten má titulů

víc, nežli na jičínském náměstí,

když velký trh je, stojí povozů;

a o mnohém jsi ani neslyšel,

tak „severního moře general“

i baltického jemu přičetli;

a proč – nu proto, že tam na moři

chce zaváděti loďstvo válečné.

Tak tedy, tak. A statků také má

as jako máků, otče Bradlečku?

Ba skoro tolik; kdybych jmenoval

je po pořádku, než bych hotov byl,

to naše milé, teplé slunéčko

dřív zapadlo by do skal prachovských.

A ještě tohle; je to pravda též,

že vlastní sobě razí peníze?

Ba pravdou jistou, milý sousede;

máť právo na to jako vévoda,

nu, já mu přeju všeho ze srdce,

víc Jičínu je platen nežli král,

a já bych chtěl zaň třeba do boje.

I vždyť já také, je to dobrý pán.

Tak – sláva mu, no, bratři, pánové!

Ať žije Valdštýn! Sláva, sláva mu!