Valdštýn v Jičíně. (Výjev X.)

Už Kazimíra Mušku dostihli

– víš, nevěrného tvého vojína,

jenž z bitvy tehdy zrádně uprchnul;

má platnosti tvůj rozkaz tehdejší

až dosavad? Má býti zastřelen?

A ty se ještě tážeš, Illove?

má dočasně jen váhy slovo mé?

Jen myslil jsem si, že to dávno už,

a milostí že bys si nezadal. –

Což nejsem Valdštýn, vládce – malý král?

Já chci, by pad’; to myslím, postačí.