VALE.

Už jdeš, starý, dobrý kamaráde?

zvedáš se a kloníš těžkou hlavu –

a on: Chlapi, já jdu hledat slávu

pod zemí! – a hle, již ven se krade.

Ty jsi pedant, ty proklatý hlade,

člověk prát se s tebou není v stavu;

a když nezvykne si žvýkat trávu,

samou křehkostí se pod ní klade.

Hladem klesá líná materie,

ale duch! – (ach bratří, nepískejte)

vznáší se do výše, trouby znějte,

samou slávou bubny popraskejte:

Já jdu spat a lidská mizerie

zdá se mi být přec jen božská mysterie!