Válka. (IX. Jen samá bída.)

O pojďte jen blíže, vy velcí páni,

poslyšte nářku, patřete běd –

pro vašich choutek citlivých ždání –

pokutou stižen, celý je svět.

Kdo nahradí dítkám ty jejich otce,

kdo ženám muže – matce syna –

kdo sestrám bratry – milkám jich srdce –

ó jak je hrozná – ta vaše vina!

Kdo nyní ošetří šedivou máti,

kdo jen dětem poskytne chleba?

Poslyšte, jak budou teď na vás láti

matka, otec, sestra i žena!

Jakou to bídu a jak hrozné strasti

vyvolala ta choutka pánů –

a to že je pro dobro celé vlasti –

když lidu zasadí tak hroznou ránu?

Styďte se a pohleďte lidskosti v tváře –

marná na omluvu veškerá slova –

bijte se v prsa – a sepněte páže,

dokud vás nezdrtí národů zloba!

A pryč mne vede s lítostí víla,

stírajíc slzu – skrývajíc tvař:

„Pojď pryč z těch míst, jež vražd svědkem byla –

kde vládnul vrah jen – a bídný žhář!“