VÁLKA KRYMSKÁ.

Když zabíjet – tož podle regulí

válečných uměn: jak když šachy hrají.

Jsme estety. A tedy, zhynu-li,

ať rány umělecky dopadají.

Ó Kryme, do dnes na tvých chlumů žluti

na pláních pustých, nebi, jež tu visí,

děs leží tragický a ustrnutí

z těch dějů, jejichž jevištěm byls kdysi.

Z všech konců světa stáda nevědomá

sem svezli: Francouze i Angličany,

Italy, Turky – Rus tu byl už doma –

jak v dálce poručeno bylo pány.

A tu je, za tisícem tisíce,

bez pravidel a uměn poráželi

dny, týdny, celé dlouhé měsíce

řezníci-amatéři neumělí.