Válka. (XI. Lidstvo plémě Kainovo.)

Proč psal jsem to, se bude mnohý ptáti,

ten děj celý, jejž možno chaos zváti,

jenž smyšlénkou se bude mnohým zdát.

Proč nenapsal jsem to já v lepší prose,

či choutkám svým jsem hověl ve úloze,

již dal jsem sobě, chtěje o tom psát?

Či chlubit chtěl jsem se špatnými rýmy,

a laur dobýt si slovy nevhodnými,

jež poskyt mi můj neobsáhlý um?

Ne, ne – to nechtěl jsem – jen svojich citů

jsem sledoval ve každém ve zákmitu,

a sdělit chtěl všem milým soudruhům.

A chcete-li, bych řek’ – jak jsem látky nabyl,

zda vojín jsem a bratra kdy jsem zabil,

tož stůj zde vše – já povědít chci Vám –

– kdo zbouřil city mé, že přání neslo,

bych napsal to, co péro mé zde sneslo,

když v tiché noci seděl jsem tak sám.

Jak bude známo – v městě na ulici

vždy šumu dost a já zamlklou lící

šel volně v před. Tu vidím lidí tlum,

jak u výkladní skříně tiše stojí,

patříce na obrazy, které látkou svojí,

ve krásné skříni, tvoří unikum.

I já jsem šel se podívati blíže,

a již i obsah duši moji víže,

ach, krásné tak – jsouce plné vzletu –

i hledím k názvům – na okrajích byly,

jsouc mocnou pákou, aby působily

a látku tu by osvětlily světu.

Na prvém stálo: „Pojď a následuj mne,“

na druhém zase bylo: „Znamení zlé,“

na třetím: „Slosování“ napsáno,

na čtvrtém: „Loučení“ a „Požár“ páté,

na šestém: „Hlad“ – no ten Vy asi znáte –

„Zráda s trestem“ na sedmém udáno.

Na osmém: „Lidé nebo šakalové,“

„Jen samá bída“ na devátém zove,

a na desátém: „Svatokrádež“ je.

Jedenáctý, ten tento nápis nese,

že: „Lidé plémě Kainovo“, a zle se

potáže ten, kdo lidstvo miluje.

Tak unešen, já před obrazy jsem stál

a duše má – ta vzlétla v bájnou říši –

a přemýšlel – a šel volně domů.

A hlavu v pěsť jsem vzepřel ve svém snění –

což pro lid žádné vykoupení není –

a napsal jsem já ta slova k tomu.

Nuž, prosím ještě, nežli skončím píseň –

ten název slední – snad je pěvců tíseň,

již neznají ten pravý bodrý lid –

já však, jenž znám jej v každém hnutí,

já volám: „Ten nikdo nedonutí

ku činům zlým, ten věčně musí žít!“

Ne plémě Kainovo – jak bible píše –

je lid ten – ale ono panstvo spíše,

jež choutek plno – dnes tím lidem vládne –

však přijde den, kdy lid ten sebe pozná,

a vzmuží se – svých sil najednou dozná,

a smete Kainovo to plémě zrádné.