VÁLKA

Někdo chce, by dobrou míru

nalévali v hospodě,

jiný je zas přítel míru,

žít chce s každým ve shodě.

Osobou, jež v teple sedíc

libuje si v tomto stavu,

není každý trůnu dědic.

Mnohý chce si získat slávu

a za zvuků kutálky

vésti lid svůj do války.

K Berlínu jsme přifařeni,

a tak nám to jedno není.

Pomazaných vládců hlavy

dožijí se snadno slávy

zírajíce z povzdálečí

na válečné nebezpečí.

Italský král s milenou

manželkou svou Helenou

lehce nesou války břímě,

neboť sedí spolu v Římě.

Taky sultán v Cařihradu

hoví sobě v harému,

kdež mu ženy hladí bradu,

a při tom je dobře mu.

Za ně jejich vojáci

od štrapace k štrapaci

ploužejí se v Africe,

je jim horko velice,

snášejí, ach, mnohou trýzeň,

nečistotu, hlad a žízeň,

ve dne mají choleru

a v noci spí na kvéru.

Italie, Italie,

ukrutnost tvá k nebi vyje!

V Tripolisu střílí dneska

tvoje divá soldateska

na bezbranné Araby,

na muže jak na baby!

Krásná věc jsou sympatie,

neb se při nich dobře pije –

Italie, Italie,

ty jsi přišla o všecky!

Půlměsíc však turecký

též nám nesympatický je,

známeť dobře z Balkánu

smutný osud Slovanů,

co musili po staletí

od Turků tam vytrpěti.

Tož když docházejí z dálky

zvěsti nás o hrůzách války,

díváme se na tu spoušť,

která vylidňuje poušť,

na ssutiny, na rovy,

jež o lidstva svědčí zlobě,

řkouce: Bože, díky tobě,

že my nejsme takoví!