VÁLKA.

Počíná válka! – Prapory se vlají!

Čest uražená svaté zdvíhá zbroje!

Msty oslavení spatří oči moje,

Jen krev uvidím, mrtvoly po kraji,

A kolem mne déšť koulí sičet bude.

Zvuk strašný v duši mnohé teď zahude!

Tam v táboru vojíni se zdvíhají

Co moře zbouřené, a vůdců rozléhají

Se rozkazy, budíc krvavé seče;

V sluneční záři jasné skví se meče,

Z úst děl se hromy zanášejí duté,

Zničení kolem zvěstujíce kruté.

Z rány smrtelné červená se řítí

Krev; v mnohé ruce zbraň se již netřpytí. –

Zde, pěvče, hlasně pěj o zmužilosti!

Chci pěti, ano – v harfěť zvuků dosti.

Jak v nový život vše mi tady vzchází!

Stráž volající temnem popochází;

Večerem tichým bubnů rachocení,

Pak vojska divé k boji probuzení,

Hluk střelby, chrabrých klesání vojínů,

Jež blízká smrt v chlad věčných jímá stínů!

Ai, zdaliž toho krve prolití

I v prsou mých ctižádost roznítí?

Zda divým řeka toužením po slávě

Se věnce octnou také mně na hlavě?

Či mne osudu neprozračná moc

Odešle z bitvy v tichou hrobu noc?

Má se mnou vše, co milé kdy mně bylo,

Co doufal duch, po čem srdce toužilo,

Zajíti? Nepřejde toužení žádné

Na bratry, přátely? I mysl zchladne,

I lásko, ty, mých želů dítě vnadné?

Pryč, myšlénky, a navraťte se více,

By žalem v srdci nezbledly mé lice.

Váleční hřmote! probuď mne ze snění!

Hrdinskou dráhou veď mne k oslavení.

Zahřměte děla! – či jste oněměly?

Své rozsílejte smrtonosné střely!