VÁLKA

Zaržání ztrženého cvalu mrštěných štafet,

dunivý seskok uřícených hord,

a útroby vyjevené země

hekly.

Na krátkých opratích třímán, vrch se vzpíná,

a bubny už

dalekých katů úderný ferman bravurním vířením chrlí.

Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha

– peřesté mlčení lesů, jak zpíváváš ty! –

trysklé synkopy ticha,

trysklé synkopy ticha

(dům Usherův, Usherův dům, hnilý pád vin),

marně výstražné metly bloudů

zdupány schváceným řevem holomků vulgárních pravd.

(A byla tu ticha, ticha ležící na kručinkách,

s paží v lokti překrásně ohnutou,

a sunoucí pod hlavu myslivou, zadumanou,

šetrně ruku.)

Říčné štafety, jimž vrch, na krátkých opratích třímán,

a trysklé synkopy ticha

černě kropenatí rudý majorát

nesnesitelných křivd.

(A útlá práva beznáročných?

Kolovraty, pějící s hučením planoucích krbů

dvojzpěv tak jemný?

A tichá práva prostných,

jejichž dech se krátí, když praskají zrající lány,

protože myslí na nevýslovně celistvou

řadu pokolení?

A ti, co právě u paty žebříku šťastni podléhali

v zápase s andělem?)

Seskok hordy poslů, poslušných rozkazů,

i hekly útroby země.

Černé, černé geysery, a trysklé synkopy ticha

(po hřbetě obzoru přízračně klouzají včerejšky

vyhublé na mátohy)

– puklé synkopy ticha,

puklé synkopy ticha

prchlým rozhodem rozsévačovým trousí

ponuře velebnou mstu.

Zázrak metel střelhbitě zkvetlých

božíhodovým hávem,

a ze vztažené jakés pravice

šumně prší zrod.