VALTER Z LESLIE

Jsem spokojen – to zboží tím je dražší,

čím blíže poznávám je. Stavba zámku

je trvanlivá, zdi jsou silné, tuhé,

že každá koule od nich odrazí se

a vnikne-li přec, neškodným je hostem.

Vyspravit místy ovšem bude nutno,

co Švéda zlořečený na památku

v nich zůstavil – to obstarají chámi.

Věž vyhoví též účelům svým zcela:

břich její znamenitou hladomornou

pro lebky vzpurné; s hlavy vidět možno

v kraj širý. Krajina ta připomíná

mi zemi irskou: údolí má svěží

a řeky bystré – člověk patří na ně

a zamyslí se... Doletne-li nyní

zvěst o mně v kraj, kde zrodil jsem se kdysi,

pak jistě kde kdo diví se mé slávě

a závidí mi velikého štěstí.

Kdo živ tam asi z těch, jež znal jsem tenkrát?

Šel do světa jsem, chasník otrhaný,

a nikdo u nás nepovším si toho –

dnes kdybych navrátil se, ves se sběhne,

a oči stát jim budou na vrch hlavy.

Vachmistr císařský a rada dvora,

komander drabantů všech pěších, jízdních,

komorník Rakouského Majestátu,

jenž affekcí svou k domu císařskému

dosáhl povýšení toho, slávy světa

a statků zemských. Neboť tak jsme vedli

věc císařovu proti Fridlandskému,

(kde méně vtipné ruce mohly přivést

Císařskou Milost o korunu českou),

že světa běh jsme zvrátili a zvrhli.

Kde Buttler váhal, Gordon prchnout radil,

my exekuci navrhli jsme rychlou

a přetrhali přízi zrádných praktik,

huncfuty těmi umně nachystaných...

Dům Rakouský mi ráčil dát to zboží,

vděčnosti důkaz. Jak pak že se zove?

No-fé Mi-es-to – – vyslovit mi nelze –

těch chámů řeči já se nenaučím

až na těch slov pár, jichž mi třeba v službě

a v styku se sedláky: Huncfut... šelma...

potvora... pikart... pankart – to už stačí.

Je potřebí prý v kacířské té zemi,

jak tvrdí vždy mi patres jezovité,

by lid byl vrácen svaté církvi římské –

a pravda tak. Já zahlíd pár těch chámů,

jichž oči zarputilé zřejmě svědčí

o duši bludné. Dáme Pánu Bohu,

což Božího jest: zřídíme zde klášter –

ostatní obstarají moudří patres.

Tak Fridland dělával to, a zem kvetla

pod rukou jeho, třeba byl sám šelma

a kacíř skoro, nemiluje pitek,

v nichž duše upřímná si na rty sedne,

a lidí straně se, ved se hvězdami

prý hovory a robil čáry, kouzla.

Nu, sláva Bohu, držel toto zboží

rok jediný jen... stop zde nezanechal! –

však přece – hle, zde nad vchodem erb jeho,

erb fridlandský... Ať zůstane tak... stlouci

ho nedovolím. Neb kol vzato: rebel

a šelma vůči císařskému Pánu,

leč voják dobrý. Ostatně mně býval

vždy velitelem nejvýš milostivým...