Vám, která víte.

Mne otrávila láska k vám,

ten cit, jenž plný frenesií

jak rána zžírá, štěstím spíjí

a vrhá v náruč horečkám.

Jak dahlia, jež září tmám,

vy bytosti své poesií

jste lásky skvělou symfonii

mým rozpoutala hlubinám.

Blouznivost Schumanna v ní stená,

žár démonický Beethovena

z ní v hymnech slétá do duše.

Či je to zpěv, jejž do vln kvílí

dva slavíci, již v snách se skryli

v chrám pustý Cudné Venuše?