Vám, Pane ctný, buď vděčně věnováno,

Vám, Pane ctný, buď vděčně věnováno,

Co Múzy do ucha mi šeptaly,

Když v noci bděl jsem při měsíčné záři

A vlny pod nohama šplounaly,

Bor šuměl nad hlavou, a zhora mraky

Nebeskou rosu na mne ztřásaly;

Aneb když v sadě růže zakvítala

A po větru mi písně posílala;

Co jsem zaslechnul za tajemných nocí,

Když tma a jasnota se střídaly,

A dcery noci, Víly větronohé

Po lučinách ve zborech plesaly!

Jich tance kolébavé, skoky pružné

Na mysli se mi vezdy míhaly;

Leč ruka matně jen a slabě psala,

Co mysl rozohněná uzírala.

I pěl jsem slávu vlasti, předků boje,

Kterak hrdinsky mečem máchali,

A na světlo jsem vyzval citů roje,

Kteréž se v hloubi srdce skrývaly;

I hříčky lásky, jak je mládec snívá,

Do veršů mých se často vmíchaly;

Neb pěvci Múza blesk i zoři dala,

By slova jeho srdcem otřásala.

Nuž, Pane ctný! zde jsou těch snů obrazy,

Co duši mou čarovně zajaly!

O kéž by Vás, jenž vlast i řeč mou ctíte,

Na chvílku aspoň mile poutaly!

Hodenť jste Vy, by slavné jméno Vaše

Potomkům pozdním zpěvy hlasaly.

O přijmětež, co Múza vděčná dala,

Vámť z květů různých věnec uchystala.